Paní učitelka Domča

Práce s dětmi byla od malička jedním z mých vysněných povolání. Jak šel čas, seznam vysněných povolání se začal zkracovat. Došlo mi, že víla, ochránkyně přírody nebo detektiv nebude ta správná volba, a tak bylo rozhodnuto. Chci být učitelka v mateřské škole. A za tím jsem si stála a celé ty roky šla, dokud jsem neopustila Ostravskou univerzitu s diplomem a úsměvem od ucha k uchu. Pak už jen stačilo najít školku, kde by se mi líbilo a hurá do práce. A když jsem narazila na stránky naší školičky, a pak ji viděla na vlastní oči, bylo rozhodnuto.

Školka se pro mě stala místem, kam se těším každý den, kde mám přírodu, zvířátka, zahrádku na dosah ruky a mou náplní práce je, vrátit se každý den do zlatých časů dětství a spolu s dětmi poznávat, pozorovat, zkoumat, učit se, smát se, cítit, prožívat a v neposlední řadě radovat se z radosti dětí a s dětmi. A pak si v jednu chvíli uvědomíte, že vlastně denně trávíte čas bosí v trávě, v krásném prostředí a v příjemné atmosféře. Hrajete si, zpíváte a malujete a ještě k tomu za to dostanete zaplaceno. Uvědomíte si, že máte kolem sebe malé človíčky, kteří vás dokážou nabít energií a pomohou vám na obrázku místo „klobouku vidět hroznýše, který zažívá slona“.
A co jiného jim můžete dát na oplátku, než jim denně opakovat a umožnit naplnit slova A. de Saint-Exupéryho : „Hleď, abys byl šťasten…“